Jak se cítíš po úspěšném semifinále?

Mísí se ve mě pocity vzrušení a úlevy. Úlevu říkám, protože jsem cítil, že můj výkon nebyl při dvou prohrách v semifinále ideální. Nebyl jsem zvyklý házet, jako relief, což bohužel ovlivnilo moje představení na kopci. Každý v týmu se snaží podat maximální výkon a já jsem chtěl přidat svoji část práce, která by pomohla týmu. Vzrušení je zřejmé. Jsem hrdý na to být součást baseballového týmu Eagles, který se dostal do finále po devíti letech. Ale stále nemáme hotovo, naším cílem bylo a stále je, vrátit mistrovský titul do Prahy.

Bylo obtížné nadhazovat v sobotním i nedělním rozhodujícím zápase?

Budu upřímný. Když jsem se v neděli rozhazoval, cítil jsem, že ruka je unavená. Doufal jsem, že budu házet 3, maximálně 4 směny. Ale po začátku zápasu ve mně začal pumpovat adrenalin a chytil jsem druhý dech, díky kterému jsem byl schopen odházet 7 směn. Paradoxně jsem ruku cítil silnější v průběhu zápasu než na jeho začátku.

Kam bys umístil tento “úspěch“ ve své dosavadní baseballové kariéře?

Řadím ho hodně vysoko, i když ještě není dohráno. Hlavně proto, že je pro mě hraní v tomto týmu zábavou. Když mi bylo 18 let, hrál jsem v týmu, který se umístil devátý v College World Series. To byl mimořádný tým, stejně jako Eagles. Po veškeré tvrdé práce v off-seasonu a po celou sezonu byla výhra nad obhájci titulu Technikou Brno sladkou odměnou.

Užíváš si současnou atmosféru v baseballovém týmu Eagles?

Atmosféra v týmu je nejlepší, jakou jsem kdy zažil. Přišel jsem do týmu jako cizinec a nevěděl jsem, jak do týmu zapadnu a jestli kluci vůbec nějakého Američana v týmu chtějí. Rychle jsem zjistil, že mé obavy byly zbytečné. V Eagles je skvělá parta a já jsem rád, že mohu být její součástí. V týmu je dobrá “chemie“, což je vidět i na hřišti. Je to také důvod, proč mám neotřesitelnou jistotu, že Draky ve finále extraligy porazíme.