V roce 1992 v Manile na Filipínách jsem měl tu čest, že jsem jako nadhazovač národního teamu ČSFR byl prvním československým nadhazovačem, který se postavil na prkno na mistrovství světa v softballe mužů. O čtyři roky později v roce 1996 v USA v Midlandu jsem českou repre vedl jako její trenér a nějakou shodou okolností se podařilo Tomášovi Stoecklovi (tehdejšímu předsedovi ČSA) dohodnout, že do ČR přijede zahraniční trenér. A tím se nakonec stal Mike Stapleton.

Když se v roce 1997 objevil v Česku, tak jsem mu svojí lámanou angličtinou řekl, že mu přeju vše nej a že mu repre předávám. Mike se usmál a povídá, no uvidíme. Svůj realizační team si dal dohromady sám.

Pak udělal něco, čeho jsme my předchozí trenéři repre (Zdeněk Mašín, Jan Porš i já) nebyli schopni. Nikoho v ČR neznal. Objel všechny týmy v první i druhé lize a vybral si lidi, se kterými chtěl pracovat. A bylo mu úplně jedno, za jaký tým kdo hraje. To byla naprostá revoluce. Hráči mu viseli na ústech a cokoli řekl, tak to do sebe hltali plnými douškami. Jeho tréninky se staly pověstnými a každý softballista by chtěl být u toho. Nové věci – slapy, panche a hlavně víra ve svůj výkon a zvykání si na stresové situace bez stresu. To jsme my Češi nikdy neuměli a Mike nás naučil hrát při těžkých situacích ještě líp než jindy. Úplný obrat mentality.

Mike dotáhnul v roce 1997 národní tým k titulu mistrů Evropy a od tohoto okamžiku si troufám říci, že muži ČR jsou stabilně nejlepší v Evropě.

Rok 1998 byl tak trochu z hlediska repre trochu hluchý a Mike vedl tým Sokola Krč.

V roce 1999 někdy před začátkem softbalové sezóny za mnou přijel z Dánska Pavel Mašek a povídá mi, že není jisté, zda Mike bude dále v Česku pokračovat v trénování repre mužů. A že se toho mám zase ujmout. Tak teď přiznávám, že jsem se zpětně na chvíli stal opět trenérem repre a čekal jsem, že se Mike objeví. To se zaplaťpánbůh stalo o znovu Mikovi povídám, že mu repre předávám. A on mi na to řekl, že chce, abych s ním u všeho zůstal, za což mu děkuji! S Pavlem Maškem jsme mu pomáhali na ME v Praze a dopadlo to velmi dobře, titulem!  Mike mi dal asi nejtěžší úkol, jaký jsem snad v softu dostal. Přesvědčit manželku Luboše Vrbenského i jeho samého, že z ME nemá odjet po zranění domů! Pomáhal v tom hodně MUDr. Petr Kopsa, který manžele Vrbenské uklidňoval, že je to v pohodě a že Luboš bude moci hrát. A pak jsem přivezl Luboše na hřiště v Krči a Mike se spokojeně usmál pod svůj knír a jsem přesvědčen o tom, že se mu hodně ulevilo. A Luboš vyházel titul mistrů Evropy. Večer jsem poprvé v životě viděl Mika pít malé pivo! Byl šťastný, opravdu byl!

A pak přišlo v roce 2000 mistrovství světa v East Londonu v JAR. Dosud nejlepší umístění ČR na MS – šesté místo. Mike dokázal celému softbalovému světu, že je dobrý trenér a podařilo se mu dostat český softball do světové desítky. Za to mu budeme navždy vděčni. Posunul nás všechny někam dál, což se v dalších letech neustále pravidelně projevuje.  Letošní MS je toho důkazem.

Miku, děkujeme Ti za všechno, co jsi pro náš softball udělal a budeme na Tebe vzpomínat jen a jen v dobrém.

Radek Janoušek