Devítky vítězí na českém baseballovém poháru! – 26.5.2016

Devítky vítězí na českém baseballovém poháru! – 26.5.2016

Hlubocký areál hostil v neděli 22.5. ČBP U9 v coachpitchi pro oblast Čechy. O titul přijelo bojovat 7 týmů.

 

Náš tým ve složení Oliver Záruba, Viki Trčková, Yuno Mita, Kryštof Kolev, Filip Němec, Mára Šindelář, Ondra Komárek, Dan Uriča, Madla Klímová a Matěj Švejnoha se ve skupině nejprve střetl s Kotlářkou Praha a ač ne všechny souhry fungovaly jak měly, zápas pro nás skončil vítězně 20:10.

Hned poté jsme se přesunuli na soutěže Masters, které byly letos poprvé do Poháru zařazeny jako doprovodný prvek. Tato podoba Masters, tedy že jejich výsledky neovlivňují pořadí baseballového turnaje, a jsou tedy jen takovým zpestřením pro děti, mi přijde přijatelná. Hned poté jsme spěchali na brzký oběd (10:45 h) neboť to byla naše jediná! větší pauza, kdy jsme si mohli dovolit se najíst.

V dalším zápase skupiny jsme lehce přešli přes nový plzeňský tým výsledkem 20:4. A po krátkém odpočinku šli do zápasu proti, zatím také neporaženým, Domažlicím. Hrálo se o vítězství ve skupině, které jsme si nenechali vzít a vyhráli zápas 13:6.

Hned po skončení zápasu nás bez odpočinku čekal ten nejdůležitější zápas dne – semifinále. Bylo 15 hodin, byli jsme od 8 hodin ráno nepřetržitě venku, slunce do nás pralo a síly ubývaly. Soupeřem nám byl domácí tým z Hluboké. Vyhrát jsme chtěli víc a povedlo se – 14:6, i když si krizí prošel i náš skvělý nadhazovač Aleš.

Tím jsme si vybojovali nejen postup do finále, ale také jednozápasovou pauzu, po které jsme moc toužili. Padli jsme do stínu, sundali boty, ponožky, trika, namočili hlavy pod sprchou a hráli jsme karty! Rodiče dodali ovoce, sušenky, colu, takže jsme dobili baterky a šli na finále proti trutnovským Rytířům.

A zápas to byl vskutku finálový, celou dobu napínavý. Navíc jsme prohráli los a do zápasu šli jako hosté. Takže první směna 1:3 pro Trutnov, 2. směna 5:3 pro nás, 3. směna 9:6 pro nás. A šli jsme do poslední směny, kde jsme s jedním autem a dvěma obsazenými metami nedokázali skórovat – naše dva po sobě jdoucí tvrdé odpaly skončily šťastně v rukavicích soupeře. Takže dohrávka, nervy k prasknutí, v této kategorii se většinou směna bez bodů ve výsledku negativně projeví. ALE MY TO DOKÁZALI! Kluci-holky neztratili hlavu, soupeře udrželi v dostatečné vzdálenosti od domácí mety a zahráli i ten poslední třetí aut! VÝHRA RADOST DOJETÍ.

A pak medaile, pohár, Oliver vyhlášen MVP finálového zápasu (i když tu cenu by si v našem týmu zasloužil opravdu každý, na pálce jsme neměli slabinu, to nás odlišovalo od ostatních).

V Masters jsme skončili celkově třetí, odnesli jsme si diplom za nejrychlejší souhru, což mě těší, to je asi nejbaseballovější disciplína a navíc postavená na kolektivním výkonu.

Domů jsme dorazili po 21 h, na hřišti jsme strávili víc jak 10 hodin. Pro příště bych se přimlouvala za 2denní turnaj, stejně většina týmů přijela den předem a porce 5 zápasů + masters byla pro devítileté a mladší opravdu na hranici fyzických možností. A což teprve my dříve narození…

Teď trochu hodnocení – obrana: víme co máme hrát a kam házet, ne vždycky se nám to povede, ale neodradí nás to a zkoušíme to dál, takže nucené auty kdekoliv nejsou problém. Vnější polaři chytali lufty a k plotu až tak často nemuseli. Nikdo se hlavně po neúspěšném zákroku nehroutil, hráli jsme prostě dál.

Útok: jak už jsem psala výše, my prostě neměli slabší místo v lineupu a to půlka týmu byla o rok mladší. Každý měl za celý den několik opravdu pěkných tvrdých odpalů. Za celý turnaj jsme měli jediný strikeout. Po metách běháme čím dál lépe, do tří autů jsme sice hloupě naběhli, ale dokážeme se už i mezi metami zastavit a začít se vracet, neztratíme hlavu. Slajdy nejsou vůbec problém.

A teď už budu jen děkovat a to dlouze a hluboce: Alešovi za nadhoz a organizaci celého pobytu, Davidovi za kaučování a trénování, Vláďovi za „piškvorky“ a organizaci lavičky a všem rodičům za komplexní podporu, pohodovou atmosféru, příjemný večírek a nakonec dětem, že si odpustily všechny zábavy, které hlubocký areál nabízí a mezi zápasy odpočívaly a pak hrály a věřily do posledního autu. Přidám si tenhle víkend do sbírky nezapomenutelných zážitků.

Alena

Fotogalerie 1

Fotogalerie 2

Advertisement