Letos se poprvé uskutečnila společná soutěž baseballové a softballové asociace v coachballu pro děti do 9. let. Jmenuje se Rookie ball a podstatou je, že hra má být pro zábavu, herní rozvoj a ne pro výsledky, takže např. na pálku mohou chodit všichni hráči z lavičky. Každý pálkař má k dispozici 4 nadhozy a 5 pokus může mít ze stativu.

Až teď v září se začalo hrát na výsledky – proběhly 4 kvalifikace na MČR za účasti 34 týmů z celé republiky. My jsme na Eagles hostili jednu z nich a podařilo se nám ji i celou vyhrát a postoupit mezi 16 dalších týmů na MČR. To se uskutečnilo o uplynulém prodlouženém víkendu na třech hřištích areálu v Hluboké nad Vltavou. Jako vítězové kvalifikace jsme byli nasazeni do skupiny C a našimi soupeři se postupně stali Hroch Brno (což je vlastně B tým Hrochů, ale s vlastním IČ, takže oficiálně vše v pořádku, ale kam to dospěje, když by takto začaly uvažovat i další týmy, co mají dost dětí…), potom Oilers Hodonín a Blesk Jablonec.

V prvním zápase jsme tedy narazili sice na malé Hrochy, ale jejich hra byl skvělá a dlouho nám trvalo, než jsme je přesílili a vyhráli 9:1.

Ve druhém zápase jsme se utkali s Oilers, kteří měli na svém kontě také jednu výhru. Bylo tedy důležité nic nepodcenit. Do zápasu jsme vtrhli s nadšením a přidávali bod za bodem, také pole fungovalo bezvadně a zápas jsme vyhráli v poměru 12:3.

To bylo v pátek vše a v sobotu ráno nás čekal poslední zápas ve skupině proti Blesku Jablonec, který dosud nezaznamenal jedinou výhru. Ani my jsme jim radost neudělali, zvítězili jsme přesvědčivě 13:2, což znamenalo i celkové vítězství v naší skupině.

Čekala nás dlouhá pauza, neboť jsme čekali na vítěze zápasu mezi 2. ze skupiny D (Pipas Brno) se 3. ze skupiny A (Baseball Plzeň).  Plzeň v tomto zápase překvapila všechny a nejvíc asi sebe, když Pipas porazili 8:5.

Takže nastal nejdůležitější zápas dne, rozhodovalo se o tom, zda budeme v horní čtyřce nebo ne. Soupeře jsme si nemohli přát lepšího, ale nervozita padla na všechny včetně rodičů. Soupeř se do nás pustil zhurta, najednou nám padali míče z rukou, obrana měla rozklepaná kolena. Přesto jsme v dohrávce první směny dokázali na pálce svoji sílu a vedli jsme 5:3. Ve 3. směně jsme při dvou autech nezvládli zahrát jednoduchý aut 4-3 a byli po zásluze potrestáni 5 doběhy. V dohrávce jsme zvládli bohužel jen vyrovnat na 8:8. Stále to byl ale otevřený zápas a my věřili ve vítězství, i když naše obrana hrála strašně. Ve čtvrté dobíhá soupeř pro 1 bod. My nic. V poslední směně se nám daří zahrát 3 rychlé auty a jdeme do dohrávky, začíná poslední pálkařka, je sice po pěkném odpalu na spojku aut, ale začíná nám silná pálka od začátku. Věříme. Bohužel naše hlavy to nezvládají a zápas končí nejprve pop up odpalem na první metu a poté podobným na metu druhou. KONEC! Prohráli jsme. Jako jediní vítězové skupiny jsme nepotvrdili svou roli favorita. Jsme hrooozně zklamaní.

V neděli se jdeme porvat o možnost hrát o páté místo. Opět potkáváme Oilers a opět je porážíme, tentokrát 9:1. Hrajeme zase tak, jak to umíme – bez chyb v obraně a s útočnou pálkou.

Poslední zápas rozhodne, zda odjedeme z MČR pátí. Do cesty se nám staví Olympia Blansko a je to boj. Zase se nám klepou kolena, zase se rozpadá obrana. Po dvou směnách prohráváme už 1:8. Pak se vzchopíme a postupně stahujeme až na 8:9. V poslední směně soupeř přidá 4 body. V dohrávce dokážeme stáhnout jen body dva a tak prohráváme 10:13. Celkově končíme na šestém místě.

Určitě to není špatný výsledek. Ale hráli jsme fakt pěkně a na tu horní čtyřku jsme si mysleli. Bohužel nás zradila hlava, potkat Plzeň ve skupině určitě bychom ji porazili. A to jsme přitom jako jedni z mála na pálku posílali všech 11 hráčů na lavičce a používali jsme stativ. Většina týmů, hlavně moravských, točila jen 9 pálkařů a stativ používat nechtěli. Takže otázkou je, proč máme rozvojovou soutěž s pravidly, jež umožňují, aby si zahráli i hráči lavičky, aby se pálilo místo strikeoutů, a přitom většina týmů tyto pravidla nepoužívá….

Byla to bezva sezóna zakončená vynikajícím turnajem. Během roku jsme se posunuli o velký krok dopředu, bude to do budoucna určitě dobrý tým.

Děkuji moc Martinovi za to, že se nechal na nadhozu rozpálit, Lídě za zápis i celoroční pomoc, všem rodičům za podporu. Díky i naší věrné fanynce Kamile a samozřejmě čističi Járovi, bez nějž by to fakt nešlo.

Alena