O víkendu 21.-23.9. vyrazili naši hráči z kategorie U11 obhajovat loňský titul na Mistrovství ČR v coachballu do Kostelce nad Orlicí požádané Českou softbalovou asociací.

Naše letošní účast na tomto mistrovství byla bohužel již dopředu zásadně komplikována skutečností, že na stejný víkend vypsala Česká baseballová asociace do Hluboké nad Vltavou Český baseballový pohár U10 v coachballu.

V jednom víkendu tak před námi stál úkol obsadit 2 vrcholné turnaje ve stejném sportu, jeden s hráči kategorie U11 a jeden s hráči pouze z kategorie U10.

Náš klub se v minulosti pravidelně účastnil obou těchto vrcholných turnajů, a ani letos jsme nechtěli jinak – byla by škoda, aby děti, které se samozřejmě na tyto vrcholné turnaje těší nejvíc, o jeden z nich přišly.

Pro nás to ovšem znamenalo rozdělit hráče z naší kategorie do 2 týmů tak, abychom na obou turnajích dosáhli na co nejlepší umístění. Nakonec jsme soupisky dali dohromady, byť je samozřejmě jasné, že ani na jeden turnaj jsme nemohli odjet v naší nejsilnější sestavě.

O tom, že to nebyl lehký úkol, pak jasně svědčí to, že jsme se (na rozdíl od předchozích let, kdy se turnaje nekryly) stali jediným klubem v republice, který svými týmy obsadil oba dva tyto turnaje.

S deseti hráči jsme do Kostelce vyrazili v pátek po obědě. Cestou se ale objevily dopravní komplikace, takže většina hráčů začátek prvního zápasu v 17:10 hodin stíhala jen tak-tak. Nicméně náš první soupeř z Radotína na tom byl velmi podobně, jemu devátý hráč dojížděl těsně před začátkem zápasu.

Na hřišti ale naši hráči na rozevlátou cestu ihned zapomněli a koncentrovanou hrou jak v obraně (soupeři neumožnili ani jeden doběh), tak na pálce zápas přivedli k jednoznačnému vítězství.

V sobotu ráno nás jako druhý soupeř ze skupiny čekal tým z Kunovic. Ani ten však na naši obranu recept nenašel a náš tým si připsal druhou výhru ve skupině. Základní část jsme tak zakončili na prvním místě ve skupině s impozantním skóre 42:0.

Vítězství ve skupině nám jako soupeře do čtvrtfinále přineslo tým Sever Brno. Naši hráči po celý zápas kontrolovali jeho průběh a až v samotném závěru povolili drobnými chybami soupeři dvakrát skórovat. Nicméně čtvrtfinále jsme vyhráli a postoupili jsme tak do semifinále.

V něm nás čekal vítěz dalšího čtvrtfinále – Pasos Pardubice. Ani v tomto zápase náš tým perfektní hrou v obraně opět nedovolil soupeři skórovat a svojí výhrou si vybojoval účast ve finále.

Ve finále nás čekal náš odvěký rival – JOUDRS Praha. Zápas jsme nezačali úplně špatně – na první pálce jsme dosáhli 3 bodů. Bohužel však naši další běžci zůstali na metách, a to nás v průběhu dalšího zápasu strašně mrzelo. Ještě v první směně totiž soupeř stáhnul na rozdíl jediného bodu a to mělo za výsledek jediné – naši hráči začali hrát na výsledek. Jinými slovy, zodpovědnost jim svázala nohy a ruce, lehkost se vytratila, všechno stálo strašně moc sil a stejně se nedařilo tak, jak by děti chtěly. Snažili jsme se je nějak rozptýlit a uvolnit, ale do konce zápasu se to už nepovedlo. Naopak Joudrs, kteří působili uvolněně, hráli stále dravěji a finálový zápas dotáhli do vítězného konce.

Ačkoli naši orlíci a orlice byli bezprostředně po zápase smutní (objevily se i slzičky), stříbrné medaile již přebírali s úsměvem na rtech. Aby také ne, mohli být na předvedenou hru právem hrdí. Nás kauče strašně moc potěšili perfektní hrou v obraně, kdy jim nebylo v podstatě co vytknout – měli v poli naprostý přehled a jejich rozehry byly skutečně bravurní. Drobné rezervy byly na pálce, kdy náš útok často brzdila ukvapenost některých našich hráčů. I tak se ale našlo plno krásných odpalů do hloubi vnějšího pole.

Pro nás kauče pak bylo po celý turnaj super sledovat, jak je to baví, a že nejspokojenější jsou, když jim od nohou odletují mračna červené antuky.

Speciálního ocenění se na turnaji dostalo Madle Klímové, která byla vyhlášena jako nejlepší pálkařka turnaje.

Poděkování patří nadhazovači Vaskovi za přesnou ruku, Alešovi za organizaci a pomoc v dugoutu, a samozřejmě rodičům za podporu a povzbuzování.

Nakonec ještě drobný postřeh. Před finálovým zápasem, kdy by každý očekával mezi našimi hráči a hráči Joudrs vypjatou atmosféru či rivalitu, byl v kosteleckém areálu k vidění úplně jiný obrázek – naši hráči si společně s hráči Joudrs s úsměvem ve tváři házeli, pálili, povídali, hráli na babu. Jasně tak potvrdili, že mnohem podstatnější než výsledky je pro ně přátelství, které jim ten nádherný sport, kterému se věnují, přináší. A to je moc dobře.

Let´s fly Eagles