Letos jsme v kategorii 8 – 9letých měli celkem 35 hráčů a hráček. Ročník 2011 se obzvlášť vydařil, neboť jich bylo celých 25. To už je dětí jako smetí. Je to sice skvělé, ale přináší to i nemalé logistické obtíže – jak se máme všichni vejít v zimě do haly i v sezóně na hřiště, nestačí 2-3 trenéři a nelze do soutěže postavit jen jeden tým.

Naštěstí se sešlo více příznivých okolností – hlavně se mezi rodiči našli jak bývalí hráči a hráčky, tak i o nic méně nadšení rodiče baseballem nepolíbení. Hned zkraje zimní přípravy jsme vypravili velkou výpravu na trenérské školení pro nováčky a získali tak hned 6 nových trenérů. Takže spolu se mnou a Jardou nás bylo 8. To už na zajištění kvalitních a hlavně bezpečných tréninků stačilo. V zimě nám navíc hodně pomohli Martin s Danem, takže to i při tolika hráčích v omezeném prostoru i času dobře šlapalo.

Do sezóny jsme sestavili 3 týmy, které se částečně obměňovaly a hrály několik různých soutěží – dva týmy hrály Pražský přebor kategorie U10, jeden tým přebor U8. Dva týmy se účastnily soutěže Rookie ball a jeden tým soutěže coachball U11.

S týmem dětí U9 (roč. 2010) doplněným o nejšikovnější osmičky jsme si na jaře zkusili zahrát i stříbrný Superpohár kategorie U10 a nevedli jsme si vůbec špatně, když jsme v konkurenci 10 týmů obsadili dělené 7. místo.

Stejný tým se účastnil i coachballové soutěže U11, kde jsme v naší divizi nakonec obsadili opět pěkné 4. místo ze 6, když jsme se na jednotlivých turnajích umístili 2x na 3., 2x na 4. a 1x na 5. místě.

Vrcholem sezóny tohoto týmu byla nejprve kvalifikace a poté i samotné Mistrovství republiky v coachballu U9. V kvalifikaci jsme jednoznačně vyhráli naší skupinu a v zápasech s vítězi dalších dvou skupin (Kotlářka a Trutnov) naopak tahali za kratší konec. Mezi nejlepších 16 týmů republiky jsme tedy postoupili ze 3. místa naší kvalifikace.

Na MČR jsme se ve skupině umístili na 2. místě, když jsme jen těsně (4:5) a navíc v závěru zápasu po vlastních chybách podlehli Třebíči v boji o 1. místo ve skupině.  V osmifinále jsme si poradili s Hlubokou 3:0 a čekalo nás čtvrtfinále proti Drakům. Po celý zápas jsme vedli 3:0, soupeř bod po bodu stahoval a v dohrávce šťastně a po našich chybách vyhrál 3:4. Takže jsme dál šli do bojů o 5. – 8. místo. Nejprve jsme si to vyřídili s našimi přemožiteli z kvalifikace trutnovskými Rytíři 6:4 a poté i s Kotlářkou 5:3 a zaslouženě obsadili opravdu skvělé 5. místo. Těch pár chybek ze zápasu s Draky nás zpětně moc mrzelo, horní čtyřka i cenný skalp byly téměř na dosah.

V pražském přeboru U10 byl tým Green složen většinově z hráčů U9 a ač výsledkově to nedopadalo nijak slavně, všechny zápasy proti o rok starším a o dost silnějším týmům se počítají a tyto zkušenosti nám nikdo nevezme. Bude v budoucnu na čem stavět.

Druhý tým v soutěži – White – byl složen čistě z osmiletých a proti o dva roky starším protivníkům sehrál často vyrovnané zápasy. Také jim se tyto zkušenosti jistě budou hodit.

Tento tým se rovněž zúčastnil stříbrného kvalifikačního turnaje First Cup pro děti do osmi let, který vyhrál a kvalifikoval se na celorepublikový turnaj pro nejlepších 16 týmů, který se koná v Brně. Zde předvedl spanilou jízdu, kdy suverénním způsobem porážel jednoho soupeře za druhým a zastavila ho až jediná chybka ve finále, která rozhodla o prohře 0:1 (v této kategorii nevídaný výsledek) a konečném 2. místě.

Druhým vrcholným turnajem této kategorie byl podzimní open pohár ČBA, bohužel rozdělený na dvě části – Čechy a Moravu. V naší české části jsme opět hráli suverénní a pohledný baseball a opět jsme byli zastaveni až ve finále, kdy jsme prohráli s Kotlářkou 1:3.

Takže dvakrát 2. místo, což je sice skvělý úspěch, ale tento tým by si minimálně jeden titul zasloužil.

Zapomenout nemohu ani na náš třetí tým, složený z nováčků a výkonnostně „slabších“ hráčů (spíš by se slušelo napsat, že toto je standardní tým a ten výše zmíněný je složený z nadstandardně šikovných dětí). Tento tým hrál věkově odpovídající přebor U8 v t-ballu a všechny děti rovněž hrály coachballovou soutěž U9 zvanou Rookie Ball. Všechno leželo jen na nich, v sezoně si každý vyzkoušel různé posty, pálení ze stativu i nadhozu. Každý začátek je těžký a oni si těch těžkých chvilek zažili hodně, ale lepšili se zápas od zápasu i souhra začínala zvolna fungovat. Na výsledcích u nich opravdu nezáleželo, cílem bylo, aby se tím prokousali, aby to za ně nikdo neodehrál, aby to zkrátka bylo jen a jen na nich.  A hlavně, aby tu hru pochopili, aby se začali orientovat. Věřím, že „semínko bylo zaseto“ a příští rok nás mnozí z nich jistě překvapí (i ve velké konkurenci, která v tomto ročníku panuje).

Další podstatnou součástí našich týmů byli rodiče, bez kterých bychom nemohli odehrát nic. Jsou to naši spolehliví řidiči, výborní kuchaři, láskyplní ošetřovatelé, neúnavní podporovatelé a nadšení fanoušci! Fakt moc DĚKUJEME!

A jmenovitě musím poděkovat oběma technickým vedoucím Pavle Fárníkové a Janě Fohlerové za perfektní organizaci a zajištění veškerých výjezdů. A Romaně Hlouškové za její zdravotnickou, svačinovou a večerně-pohádkovou službu na soustředění.

A samozřejmě velký dík všem trenérům – Verče, Kláře, Járovi, Smetánkovi, Tomovi, Čerňasovi, Standovi, Míše i oběma Ondrům, že to se mnou celou sezónu trpělivě snášeli! 😊

Všem devítkám přeji mnoho úspěchů ve vyšší kategorii, s osmičkami se těším na další společný rok a už jsem moc zvědavá na nové hráče a hráčky co k nám míří z U7 a náborů.

Alena