O víkendu 20.-22.9. jsme s kategorií U11 zamířili do Kostelce nad Orlicí, kde se konalo Mistrovství ČR v coachballu.

Účast na tomto turnaji jsme si vybojovali účastí v coachballové lize, kde naše týmy Eagles Green i Eagles White obsadily ve svých skupinách první místo, tým Eagles White dokonce bez jediného prohraného zápasu.

Hrát se začalo již v pátek v poledne. Ve skupině byly našimi soupeři týmy Locos Břeclav, Piraně Beroun a Žraloci z Ledenic.

V pátek jsme se utkali s Locos Břeclav a Piraněmi. Mladí orli ukázali velikou chuť hrát – perfektní zákroky v obraně byly střídány prudkými odpaly na pálce. Připsali jsme si první dvě důležitá vítězství ve skupině.

Posledním soupeřem ve skupině byli v sobotu ráno Žraloci z Ledenic. Tento zápas měl odlišný průběh než první dva. Jako bychom ještě pospávali… Soupeř využíval každé naší nesoustředěnosti a před naší dohrávkou poslední směny vedl 9:6. Naštěstí se probraly naše pálkařské opory (Radek Derganz a Willi Pritts) a dvěma back-to-back homeruny srovnaly skóre. Stačili jsme ještě naplnit mety, ale třetí aut poslal zápas do tiebreaku.

V něm se nám v obraně podařilo po chyceném line-drive (Viki Trčková) zahrát double play na běžce na druhé metě, a pálku soupeře díky tomu následně přežít bez bodu. Radek Derganz se pak opřel hned do prvního nadhozu a svým druhým homerunem zápas rozhodl.

Ve čtvrtfinále jsme v sobotu odpoledne narazili na Pasos Pardubice. To už byli naši hráči zase rozjetí na správnou provozní teplotu a zápas jsme vyhráli. Výkony v obraně se blýskla Madla Klímová na spojce, ve vnějším poli pak nadstandardní výkony stabilně podával Ondra Komárek (včetně jednoho luxusního homerun catche).

Vítězstvím nad Sabatem si tým Tempa zajistil účast v semifinále a stal se naším dalším soupeřem.

Neděle. Zase ranní zápas. A zase problém dostat se do t(T)empa. Bylo to znát hlavně na pálce. První 3 směny nejsme schopni dostat běžce domů, odpaly se nám nescházejí, je znát trochu nervozity. Pole naštěstí funguje na jedničku, tak s chutí pálící soupeř vede pouze 1:0 díky homerunu.

Průlom nastává ve 4. směně, kdy se naše pálka probrala a odpaly a soustavným tlakem nutí soupeře i k několika chybám. Směna tak končí s jedním autem po 6 bodech. Vedeme 6:1.

Bohužel i naše obrana si vybírá slabší chvilku, a to na začátku 6. směny. Zahrajeme poměrně jasné 2 auty. Další odpal na 3. metu ale místo jasného autu končí přehozem až u plotu za 1. metou. Povzbuzení pro soupeře. Další soupeřovy odpaly přináší i naše další chyby (přehoz 1. mety, nechycený fly). Porada v obraně nás trochu zklidní, přesto se na další odpal dostávají další běžci domů. Stav 6:6. Naštěstí další odpal je již chycen ze vzduchu a jdeme pálit. Konec naší pálky předvádí krásné odpaly (Sam Mach, Matěj Stindl, Matěj Švejnoha), obsazujeme třetí a první metu. Následující odpal – line drive – Ondry Komárka kolem třetí mety pak znamená vítězství 7:6.

Těžký zápas plný zvratů, ale divákům se musel líbit.

Jdeme se podívat na zápas Joudrs proti týmu Hit Opava, který rozhodne o našem finálovém soupeři. Oba týmy dobře pálí, Joudrs mají ale jistější obranu a po zásluze vítězí 14:9. Soupeře tedy známe. Finále si po roce zahrají opět stejné týmy.

Loňské finále dopadlo lépe pro našeho soupeře. Musíme tak k finále přistoupit jinak než loni, to je jasné. Jde nakonec o poslední coachballový zápas v kariéře jak našich hráčů, tak trenérského týmu. Zásadně tak měníme předzápasovou přípravu, uvidíme, zda to zabere.

Úvodní los jsme prohráli, jsme hosti a budeme začínat na pálce.

Tam se nám celkem daří, ale je zřejmé, že prolomit obranu Joudrs nebude jednoduché. Na druhou stranu ovšem i naše obrana funguje perfektně a tvrdé rány soupeřových pálkařů celkem jistě likvidujeme. Vypadá to, že zápas rozhodne jediný bod. Ten nakonec jako první po sérii odpalů dosahujeme my.

Další 2 body přidáváme v další směně po homerunu Williho Prittse. Bohužel běžec z druhé mety nešlápnul domácí metu. Hra na výzvu. Běžec je aut. Pouze jeden bod. Škoda.

Mnohem víc ale zamrzelo, co následovalo. Na pálku míří Mára Šindelář. Ani on, ani skvěle nadhazující Vašek Matoušek si bohužel nevšimli, že rozhodčí stále komunikoval s tabulí ohledně skóre po hře na výzvu. Přichází nadhoz. Mára švihá. Rána jako z děla končí asi 5 metrů za plotem. Ruce nahoru. Úsměvy. Obíhání met. Rozhodčí před domácí metou: „Stůj! Nenadhozeno! Jdeš pálit znovu.“

Myslím, že ani Márův nešťastný výraz nám nemohl zprostředkovat to, co v tu chvíli cítil. Udělal jsem jediné, co šlo: „Máro, v klidu, vydechni a udělej všechno stejně!“ „Tak jo trenére.“

Další nadhoz. Prásk! Míč letí úplně stejně jako předtím. HOMERUN! Nejlepší odpověď. Klobouk dolů, to je pan hráč.

Obrana ani v dalších směnách pálkaře soupeře nepouští dál než na druhou metu. Všichni vědí, kde mají být, co mají hrát, a navíc – strašně se u toho baví. Nemusíme je ani moc dirigovat.

Začátek poslední, šesté směny. Naše pálka se rozjíždí, single následuje singl, najednou je to 6:0. Willi Pritts je na třetí metě. Na pálku přichází opět Mára Šindelář. Pojď, umíš to. Nadhoz. Prásk. Další homerun! Třetí v zápase. Ani ten třetí mu ale rozhodčí nechce přiznat – prý si před nadhozem nevšiml, že už to bylo 7:0, tedy byl rozdíl a zápas měl skončit. Ne ne, bylo to jen 6:0, běžec byl na 3. metě a až jeho doběh byl rozdílový. Takže homerun by platit měl. Ale hádat se nebudeme, Mára ho u mě na věky zapsaný má.

Konec zápasu. Jsme mistři!!

Lepší rozloučení s coachballem si nikdo z nás nemohl přát. Super tým, super parta, super zábava. A to nejen na hřišti, ale i mimo něj, a to včetně rodičů.

Každý z vás má v mojí mysli navždy rezervovanou svoji síň slávy – Willi Prittsi, Ráďo Derganzi, Máro Šindeláři, Ondro Komárku, Matěji Švejnoho, Štěpáne Matoušku, Pepo Grygero, Matěji Stindle, Same Machu, Týno Rašínová, Madlo Klímová a samozřejmě Viki Trčková, bylo mi s vámi moc fajn.

Díky i Vaškovi Matouškovi za jistou ruku, Willovi Prittsovi a Vláďovi Šindelářovi za pomoc s koučováním a organizací lavičky, a všem rodičům za podporu orlíků. Ani bez vás by se to nepodařilo.

Ať se softballem i baseballem bavíte celý život.

Jakub Trčka

Let´s fly Eagles!!