Turnaje se účastnilo 10 týmů z celých Čech (obdobně velký turnaj sehrály moravské týmy souběžně v Třebíči), rozdělených do dvou skupin. My jsme hned v úvodním raním zápase narazili na nejtěžšího soupeře – domácí Sokol, po dvou směnách byl stav sice vyrovnaný 8:8, pak ale přišla série našich polařských zaváhání a soupeř bodově odskočil a zvítězil 15:8.

Dalším soupeřem byla pražská Kotlářka, která na nás nebojácně vlétla a po první směně vedla 5:3. To bylo z její strany nakonec vše, víc už jsme jim nedovolili, a naopak se začali dostávat do pálkařské pohody, což nás přivedlo k vítězství 14:6.

V posledním sobotním zápase jsme se poměřili s berounskými Piranhas, kteří se marně snažili nás autovat (zahráli jen 2 auty za celý zápas) a tak zápas skončil jasným výsledkem 15:5.

Kromě hraní jsme se stihli během dne osvěžovat v blízké Vltavě, a hlavně si užít atmosféru na místě hraného All Star Game i Home run derby a kluci měli příležitost nechat si podepsat kartičky od přítomných reprezentantů. Samozřejmě stihli i řádit na prolejzačkách, skákat na trampolíně…prostě byli neúnavní!

V neděli ráno jsme dohrávali skupinu zápasem proti Chocni. Byl to hezký zápas, kdy v závěru soupeř mocně stahoval, ale vítězství jsme si pohlídali a vyhráli 16:10.

Ve skupině jsme tedy skončili druzí a čekal nás semifinálový zápas se suverénním vítězem druhé skupiny – Rytíři z Trutnova. S těmi jsme shodou okolností v týdnu 2x prohráli v Přeboru U10 (tady na turnaji samozřejmě chyběli hráči U10), ale věděli jsme, že hrají hezký baseball, že si na nás budou věřit a nevěděli jsme, jestli to naši kluci nebudou nějak řešit. No nakonec neřešili, naopak rozjeli se k neuvěřitelnému pálkařskému i polařskému výkonu, hráli prostě skvěle, hezký zápas, soupeř byl úplně paf. Skoro k ničemu jsme je nepustili za 5 směn dotáhli jen 3 body, naše obrana chytala těžké lufty v poli, rutině hrála auty ve vnitřním. Na pálce jsme do toho třískali až jsme z toho vytřískali 18 bodů!

A zaslouženě jsme si šli odpočinout před finále. Opět jsme se měli postavit místnímu Sokolu. Na začátku jsme si všichni užili slavnostní nástup a hymnu. Zápas jsme nezačali špatně, po dvou směnách to bylo 2:3, pak ve dvou dalších směnách soupeř odskočil a my nebodovali, už jsme prohrávali 2:12. Najednou to vypadalo, že tam stojí mátohy, co je trochu semlela bouřlivá atmosféra…do toho vedro k zalknutí. Trochu jsme na ně houkli, snažili se je trochu vybudit a najednou jsme udělali 5 bodů a Hlubokou domů nepustili. Začala 6. poslední směna, která není bodově omezena. Z ostra jsme začali trefovat míče, střídali se na druhé metě, 1., 2., 3., 4. doběh…druhá obsazená, 2 auty, stav 11:12, soupeř v nervech, my taky. No nedopadlo to, prohráli jsme, ale ty poslední dvě směny stály za to! Ta chuť, víra, bojovnost. Nevzdali jsme to, my se totiž nikdy nezdáváme, bojujeme do posledního autu. Vždycky! Go Eagles!

Toto jsou ti nezlomní bojovníci: Xavi Smith, Ondřej Červenka, Jakub Pokorný, Jakub Waagner, Tonda Bakule, Tony Fárník, Miki Tichý, Vojta Řezáč, Jery Bartulík, Michal Juřina, Ferda Kaiser.

Jery byl navíc oprávněně vyhlášen nejlepším pálkařem turnaje.

A bez těchto lidí kolem by to nešlo – skvělý nadhazovač Martin, zapisovatelé Lucie a Mirek a hitting coach Lenka a samozřejmě mentální opory, ošetřovatelé, krmiči, řidiči, uspávači, baviči, fandové – prostě rodiče!

Díky Vám všem

Alena (ta nesnesitelná)