A já jsem hodně pyšná, že jsme byli jedním z týmů, který takovou hru předváděl.

Takže jak to všechno bylo: ze stříbrného kvalifikačního turnaje jsme jednoznačně postoupili mezi 16 nejlepších týmů z celé republiky.

Pak, při losování týmů do skupin finálového turnaje, jsme šli trochu do mdlob - nejenom my, ale i další trenéři jiných týmů naši skupinu A označovali jako skupinu smrti – posuďte sami: Hroši, Eagles, Třebíč a Plzeň. Útěchou nám bylo, že do křížových zápasů po odehrání skupin jdou všechny týmy ze skupiny, takže teoreticky i poslední ze skupiny může stále celý turnaj vyhrát. Ale – ve vedlejší skupině číhali Draci…. Jenže červen je čas škol v přírodě, takže na tréninkách stále někdo chyběl a moc jsme toho spolu nepotrénovali.

V pátek jsme všichni šťastně překonali nástrahy D1 a v 16 h nastoupili k prvnímu zápasu s Plzní. Odlišností od normálních pravidel je, že na pálku chodí ve všech zápasech vždy všech 12 hráčů lineupu. Všichni jsme byli zvědaví, jak budeme hrát, jaký bude soupeř, jak se s atmosférou poperou děti, protože u dětí prostě nikdy nevíte… Hráli jsme ale výborně – odpaly ze stativu byly prudké i dlouhé a odměnou bylo celkem 20 bodů. V obraně to také slušně šlapalo, kouzlit začal Dan na spojce i Čerňas na jedničce, soupeři jsme dovolili jen 4 doběhy. Uf, měli jsme splněno, poslední snad už nebudeme. S chutí jsme zafandili Čerňasovi st. v Homerun derby trenérů a asi jsme fandili dobře, protože VYHRÁL! Večer jsme odjeli na Draky shlédnout Stars Game a dát si zaslouženou večeři.

V sobotu jsme si museli přivstat, abychom od 9 hodin odehráli zápas s Třebíčí. Ta za sebou měla páteční prohru s Hrochy a bylo jasné, že si bude chtít spravit chuť a taky jo – začali na pálce zhurta – jejich odpaly nám odskakovaly z rukavic, a nejhorší byly zoufalé výrazy našich hráčů. Burcovali jsme je co se dalo, ale stejně jsme obdrželi hned na začátek 4 body. Naštěstí jsme jim je hned vrátili zpátky. Druhá směna byla moc důležitá – zahráli jsme 3 rychlé auty bez bodu a sami nasázeli zase 4 body. To soupeře zlomilo, během dalších 4 směn doběhl už jen jednou ve 3. směně, kdy my naopak přidali 5 bodů a v 5. směně ještě jeden bod na konečných 14:5.

V pravé poledne jsme nastoupili k poslednímu zápasu, který byl zároveň bojem o první místo ve skupině, protože Hroši porazili i Plzeň a měli tak 2 výhry jako my. Byl to opravdu krásný a na 8leté děti nestandardní zápas – naprosto dominovaly obrany obou týmů. V první směně se nám na chybu první mety podařilo jednou skórovat. Ve druhé to byly tři rychlé auty na obou stranách. Ve třetí náš konec lineupu (9. – 12. hráč) donutil obranu Hrochů k chybám, byl na to jeden doběh a Dan jako první pálkař bouchnul hit do středního pole a stáhnul další bod. Vedli jsme 3:0, což u dětí ale neznamená vůbec nic (většinou přibývají body na obou stranách). Ve čtvrté směně jsme utekli hrobníkovi z lopaty, kdy soupeř zaznamenal jen 1 doběh, přestože měl běžce na metách s jedním autem. V šesté směně jsme dotlačili ještě jeden bod a soupeře dál ničili na metách neuvěřitelnými zákroky polařů. I vždy tak hlasití hroší fanoušci postupně umlkali. Vyhráli jsme 4:1 a tím i celou skupinu smrti :)

Čekal na nás poslední tým vedlejší skupiny a tím byla Hluboká. V zápase jsme měli pozvolný rozjezd, po 1. směně 1:0, po 2. 4:1. Nakonec jsme ale vyhráli 14:1. a to znamenalo, že neskončíme v turnaji hůře než osmí. Mysleli jsme si ale výše, opravdu jsme hráli super baseball.

Pak jsme čekali na zahájení soutěží MASTERS, děti byly utahané, bylo obrovské dusno a navíc oni neumí posedět, takže neustále lítali na skákadlech či v písku beachových hřišť. Byla jsem proto zvědavá, jestli budeme schopni zopakovat výkony ze stříbrného turnaje, kdy jsme měli nejvyšší počet bodů ze všech týmů republiky. Nakonec se nám to nepovedlo (měli jsme kratší odpaly). I tak jsme skončili na skvělém 3. místě. Čerňas si zlepšil osobní rekord v hodu (33,5 m) a obsadil neuvěřitelné (dělené) 2. místo z 63 účastníků. Vojta Plíhal měl smůlu, kdy mu při běhu vítr sfoukl čepici a on nevědomky zpomalil, jak ji chtěl chytat. Tudíž nezopakoval svůj běh pod 14 s. (měl 14,44s) – i tak to stačilo na famózní 2. místo ze 64 běžců.

V noci nad ránem mě vzbudil prudký liják a po zbytek noci jsem v polospánku stále registrovala déšť. V 7 ráno stále pršelo, v 8:30 stále pršelo, i když už nemělo. Dorazila SMS od pořadatelů, že je začátek posunut. Hrát jsme měli od 11 h, kolem 10 byli na hřištích všichni v plné práci, 2 hřiště už byla připravená, 2 se vysoušela. Na trávě vnějšího baseballového centrálu nám od nohou stříkala voda, začalo se ale dělat opět teplo, takže to nikomu nevadilo. Rozpis byl upraven, zápasy zkráceny na 30 min nebo 4. směny. A nás čekal zápas s Tempem o to, kdo se podívá do horní čtyřky. V půlce 2. směny to bylo 3:3. Šli jsme na pálku, obsadili 1. a 2. metu bez autu. Soupeř hrál nucený aut na 3. metě, shodou okolností tam běžel Vojta, náš nejrychlejší hráč, a byl tam, tečován byl do zad, nohy na metě. Rozhodčí vyhlásil out. Kdybych u toho nestála, vůbec bych nediskutovala, takhle jsem se ale šla zeptat hlavního, který to podle mě mohl od domácí vidět lépe. Řekl, že by to písknul stejně, tak jsem to respektovala. V tu chvíli se do toho zapojil kouč Tempa, jinak výborný rozhodčí, Fanda Přibyl a řekl, že to aut nebyl.  Vojta byl o chvíli později naším 4. bodem v zápase. Ve stejné směně jsme udělali ještě další 4 body a stav 8:3 pro nás vydržel až do konce zápasu. Fandovi za jeho gesto plným právem náleží cena Fair play vyhlášená na konci turnaje. Děkujeme!

Vítězství nás posunulo mezi 4 nejlepší týmy turnaje. Pořadatelé v tomto ročníku turnaje zavedli novinku – od semifinále se měl hrát místo t-ballu spodní front tos od kauče. Nejsem zrovna zastáncem této novinky, ale nic jsme s tím dělat nemohli. Vzali jsme děti do klece, aby si všichni na nadhoz mohli zvyknout (úplná novinka to pro ně není, všichni letos hrají Rookie ball).

Naším dalším soupeřem v boji o finále bylo Blansko. Další kvalitní soupeř, další neznámá, loňský vítěz (i když s jinými dětmi). Opět to byla bitva, s nadhozem jsme se srovnali výborně, v každé směně jsme dokázali bodovat – v prvních třech po jednom bodu v závěrečné směně jsme dokonce přidali 3 body. Soupeř nám bodově stačil jen v první směně, kdy rovněž 1x skóroval. Výhra 6:1 nás posunula do FINÁLE!

Těšili jsme se na souboj s Draky, ale ve druhém semifinále urvali nakonec těsnou výhru 5:4 Hroši.

Hrálo se na baseballovém centrálu, takže domácí meta byla od backstopu a tím pádem fanoušků dost daleko, i tak to byla elektrizující atmosféra, kterou jsme měli problém zvládnout my dospělí, natož ti osmiletí. Připadala jsem si jak v Koloseu při gladiátorských hrách.

Do zápasu jsme šli jako hosté. A nadhazovačka byla celý zápas dominující :(  - naši na mě pálili sice rovné rány, ale přímo do rukavic polařů – nejčastěji nadhazovače. Aut 1-3 převládal. Osm běžců za 6 směn se nám dostalo na metu, domů nám ale soupeř nepovolil doběhnout žádného. I my jsme v obraně ale předváděli na tuto věkovou kategorii krásné baseballové zákroky a rozehry a osudným nám byl až odpal do středního pole, po kterém náš polař Vojta skvěle skočil rybu, ale míč v rukavici těsně neskončil. Běžec obsadil 2. metu a soupeři se ho podařilo postupně dostrkat až domů. Prohráli jsme 0:1. V této věkové kategorii možné asi jako přistání UFO na Václaváku. Tenhle výsledek se určitě zapíše do historie.

Byli jsme samozřejmě zklamaní, ale za chvíli to přešlo, kluci dávali rozhovor pro televizi, bylo vyhlášení, spousta cen, medaile, rodiče zářili hrdostí….

Jsme na ně neskutečně hrdí. Hráli sebejistě, měli přehled o hře, nehroutili se z chyb. Silný ročník, určitě o nich v budoucnu uslyšíme! A už se těšíme na září na Český baseballový pohár U8!

Poklona všem hráčům – Danovi, Čerňasovi, Oliverovi, Mikimu, Damiánovi, Honzovi, Táďovi, Vojtovi, Tobíkovi, Šímovi, Márovi, a benjamínkovi Anetce!

Velký dík mým drahým kaučům – Čerňasovi, Standovi a Míše!

A nemůžeme zapomenout na rodiče – jejich neutuchající podporu, silné hlasy, omlácené ruce od fandění, optimismus, pohodu a zázemí. A velký dík organizátorce Janě, bez které bychom nebydleli, nejedli a zabloudili.

Alena

Fotky hledejte na FCB First Cupu a na FCB ZaHomerunem.