V závěru sezóny měly kadetky plně nabitý program ve všech kategoriích, kam hráčky kadetek patřily, a po pořádání ME v našem areálu, kdy se nemohlo trénovat. Část kadetek jela na nadstavbový turnaj (část na 1. ligu žen), který se konal během víkendu 13.–14. 10. opět v Trutnově. Díky nepřízni počasí se muselo v neděli vše zrušit, ale po posledním umístění v tabulce v Břeclavi jsme zůstali na 8. místě a tak jsme na MČR postoupili s odřenýma ušima.
Krčské „céčko“, tým žen hrající Pražský přebor, tvoří skupina hráček nejrůznějších profesí, ale se stejným zápalem pro softball – a především pro společné chvíle.
Poslední zářijový víkend jsme pořádali domácí mistrovství České republiky kadetů U15. Na základě výsledků jarních pohárů pro Čechy a Moravu a podzimních kvalifikačních turnajů se na turnaji představilo šest nejúspěšnějších týmů z České republiky. Systematika kvalifikací na finálový turnaj je neúprosná a několik velmi kvalitních celků zůstalo za branami tohoto turnaje. Užší počet týmů zároveň působí určitou nevyzpytatelnost, kdy o výsledku rozhoduje často pouze jeden povedený nebo nepovedený zápas, nebo dokonce i pouhých několik směn.
Ve dnech 3.–5. 10. 2025 hostil náš areál v Krči Mistrovství ČR U13 žákyň. Na tento turnaj jsme se kvalifikovali společně s týmy Arrows Ostrava, Cats Brno, Joudrs Praha, Sabat Praha a Tempo Praha. Hrací systém byl jednoduchý a spravedlivý – v základní části se každý tým utká s každým. Ze vzniklé tabulky pak týmy na prvním a druhém místě hrály finálový zápas o zlato, týmy na třetím a čtvrtém místě o bronz. Jistotu medaile tedy zajišťovalo umístění na 1. nebo 2. místě po základní části, a s tím jsme také do turnaje šli.
Ptali jsme se Šimona Blažka na jeho pohled na letošní sezónu a proměny, kterými tým prošel.
Z mého pohledu je náš tým stále v určité fázi vytváření se, vzniku. Před pár lety muselo dojít k poměrně radikálnímu omlazení a dá se říct, že náš tým se začal formovat odznova. Letošní sezóna byla podle mě ukázkou, že tým už získává jasné obrysy toho, jak by měl v dalších sezónách vypadat. Ustálila se sestava, nadhazovači, a také chemie mezi hráči fungovala nejlépe za posledních pár let.
Zimní příprava byla tento rok lehce chaotická, i vzhledem k příchodu nového trenéra Mika Mullera uprostřed zimy, což bylo především pro něj extrémně těžké. Od začátku jsme se ale snažili mezi sebou hodně komunikovat, abychom se rychleji poznali a pochopili. Na začátku sezóny se k nám navíc přidali Koya, Natsuki, Willie a Manny. Willie a Manny zapadli téměř okamžitě, s Koyou a Natsukim to bylo kvůli jazykové bariéře a kulturním rozdílům samozřejmě náročnější, ale jejich skvělá povaha tomu pomohla a i přes dorozumívání rukama a nohama si s námi všemi sedli a do týmu zapadli. U nich jen doufám, že se k nám budou chtít vrátit i do dalších sezón, protože jsou to skvělí lidé a hráči.
Dobře složený tým Mikem Müllerem a Petrem Zýmou byl vidět především na naší hře v základní části. Ze začátku jsme bohužel ztratili pár zápasů se slabšími soupeři, což nás nakonec stálo i lepší pozici v tabulce, ale paradoxně těžší a silnější soupeře jsme dokázali přehrát. Troufám si říct, že jsme tam ukázali náš potenciál, a i na trenérovi bylo vidět, že k takhle mladému týmu sedí. Bohužel jsme naši formu načasovali o chvilku dřív, než je v baseballové sezóně potřeba, a v play-off jsme nedokázali naši mladou energii přenést na hřiště. To mě mrzí, jak kvůli divákům, kteří nám věřili, tak kvůli hráčům a trenérům. Všichni jsme pomýšleli výš. Konec sezóny je ale vždy to, co si nesete do zimní přípravy, a já věřím, že jak všichni v našem týmu, tak trenéři viděli, na čem pracovat a co vylepšit týmově i individuálně.
Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je naše představení v Evropské lize. Výsledky nebyly ideální, ale zkušenosti, které vám dají mezinárodní zápasy se svým klubem, jsou přesně to, co potřebujeme. Za to chci poděkovat klubu, že nám to umožnil.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem fanouškům za to, že nás podporovali celou sezónu a vytvářeli skvělou atmosféru. Dělá to obrovský rozdíl a domácí zápasy jsou díky vám naší velkou výhodou.
Díky, Šimon Blažek.