V prvním zápase nás čekal vítěz základní části Extraligy žákyň, nebezpečný tým Cats Brno. V tomto zápase se jako klíčové ukázalo pravidlo o čtyřech špatných nadhozech. Na MČR nenásledoval toss, jak tomu bylo po celou Extraligu, ale rovnou meta zdarma – jako v „dospělém“ softballe. Toto pravidlo, spolu s úzkostlivě malou strike zónou rozhodčího, našemu týmu vyhovovalo lépe.

Naše nadhazovačka Emma se s tímto vypořádala na jedničku. Nebylo sice tolik strike-outů, soupeř dostával míče do hry, ale zde úřadovala naše výborná obrana, která – snad z nervozity – dovolila soupeři jen dva body v první směně. Naopak nadhazovačky soupeře měly velké problémy a dohromady daly 12 met zdarma a k tomu přidaly tři trefené pálkařky. Nám tak stačily pouhé dva odpaly k zisku devíti bodů a celkovému vítězství 9:2. Jak se později ukázalo, byl tento výsledek klíčem k celému turnaji.

Naším druhým pátečním soupeřem byl tým Joudrs Praha. Po důležitém vítězství nad „Kočkami“ a za předpokládané dominance Joudrs v základní části turnaje nebyl tento zápas tak výsledkově důležitý. Navíc jsme nechtěli před naším hlavním soupeřem odkrývat všechny karty. Na nadhoz nastoupila Terka a šanci se ukázat dostaly hráčky ze střídačky.

První směna nám vyšla parádně – děláme dva body a Terka (i díky dvěma strike-outům) udržela Joudrs na nule. V dalších směnách nás bohužel dostalo to samé, co Cats v předchozím zápase. Terce a poté i Nele, která ji vystřídala, došly striky a díky metám zdarma soupeř otočil výsledek na konečných 12:5. Což nakonec nebyla taková ostuda. Hlavně to byl výsledek, který v celkovém počítání neměl žádný význam.

V sobotu ráno nás čekal tým Sabat Praha. Zde se čekalo povinné vítězství – ale ani to se nerodí jednoduše. Na nadhozu začala Anička Trejbalová, po dvou rychlých outech se ale nedokázala srovnat s odhodovým prostorem před nadhazovacím prknem a dala čtyři mety zdarma, které ve výsledku znamenaly dva body soupeře.

Bylo nám jasné, že musíme střídat, a do práce nastoupila Emma. Ta potvrdila svou extratřídu a stylem „tři a ven“ doházela zápas s nulou. Náš tým na pálce nezářil, ale několik met zdarma, pár chyb soupeře a i několik našich odpalů vedlo nakonec k zisku devíti bodů a celkovému vítězství 9:2.

V sobotu nás tak ještě čekal zápas s ostravskými Arrows. Byl to zápas o medaili – vítězství (na základě ostatních výsledků) zaručovalo s 99 % účast ve finále a jistotu medaile. Prohra pak znamenala nejistotu v boji o třetí místo. Stavíme to nejsilnější, co máme k dispozici.

Na nadhozu úřadovala Emma – ve čtyřech směnách hodila šest strike-outů a jen jednu metu zdarma. To spolu s jedinou chybou v obraně nedovolilo soupeři skórovat. Naše pálkařky naopak zaznamenaly osm krásných odpalů, což v součtu s chybami soupeře znamenalo hladké vítězství 7:0.

Po dohrání posledního zápasu mezi Cats a Joudrs (4:0 pro Joudrs) bylo jasné, že s prázdnou z mistrovství odjíždět nebudeme.

V neděli ráno nastupujeme k poslednímu zápasu základní skupiny, proti pražskému Tempu. Tento zápas již nemohl ovlivnit naše celkové druhé místo ve skupině ani páté místo Tempa. Využili jsme ho k zapojení hráček z lavičky a k rozehrání nadhazovaček, které přicházely v úvahu pro finálový zápas.

Anička Trejbalová, Klárka, Anet a Emma dovolily soupeři jen tři body. Horší to bylo s naším útokem – za soupeře předvedla výborný výkon nadhazovačka Eliška Kučerová. Strike-outy byly jen dva, ale všem míčům, které jsme dostali do hry, chyběla razance a důraz. Nakonec zápas prohráváme 2:3, ale výsledek již nic nezměnil na naší finálové účasti.

Ve finále nás dle očekávání čekal tým Joudrs Praha – náš nejčastější soupeř v letošní Extralize. Bylo nám jasné, že k vítězství vede cesta přes solidní nadhoz, bezchybnou obranu a dravý útok, spolu s kapkou štěstí. Na holkách bylo před zápasem vidět, že jsou nervózní – není divu, finále MČR nehrajete každý den.

Bohužel se to projevilo hned v první směně. Díky několika začátečnickým chybám a zmatkům v obraně darujeme soupeři dva body. My naopak obsazujeme druhou a třetí metu s jedním outem, ale našim – do té chvíle jistým – pálkařkám (Emmě a Aničce Trejbalové) se nedaří body stáhnout. Škoda, že krásný odpal Aničky ve čtvrté směně nepřišel právě tehdy. Kdo ví, jak by se zápas vyvíjel, kdybychom po první směně vedli 2:0. Ale na „kdyby“ se nehraje ani v softballe, ani v životě.

Soupeřova nadhazovačka nás už k ničemu nepustila, naopak soupeř ještě jednou skóruje ve třetí směně – opět po sérii našich chyb. Finále nakonec končí v náš neprospěch 0:3.

Počáteční skleslost holek nakonec vystřídala radost a zadostiučinění z toho, co dokázaly. Neměly se opravdu za nic stydět – celé mistrovství odehrály perfektně a krásně se rozloučily s letošní sezónou.

Pro mne má finálová účast velký význam. Většinu holek, které odehrály letošní MČR, jsem poznal, když byly se softem úplně na začátku. Neuměly chytit, hodit míč, neodpálily ani ze stativu – o nadhazování ani nemluvě. A po třech čtyřech letech odehrají nádherné finále MČR.

Po letošním zimním Joudrs Cupu jsme si s trenéry říkali, že sezónu pojmeme „rozvojově“. Zapomeneme na výsledky a budeme se snažit holky posunout výkonnostně co nejdále. Jak šla sezóna, tak se holky zlepšovaly ve všech činnostech. Asi si také uvědomily, že po odchodu starších hráček do kadetek to za ně nikdo neodehraje – a je jen na nich, jak bude hra vypadat.

Dobré výsledky v Extralize, poctivě odpracované soustředění – a nám začalo být jasné, že holky chtějí letos dosáhnout co nejvýše. A to se jim nakonec povedlo. K úplnému vrcholu chyběl jen malý krůček, ale alespoň mají motivaci do své budoucí hráčské kariéry ten vrchol nakonec urvat.

Na MČR za Eagles Praha nastoupily: Aneta, Anežka, Anička H., Anička T., Barča Š., Emma, Julča, Klárka, Nela, Niky a Terka.

Velký dík patří také Eagles Praha za perfektně zorganizovaný turnaj, což oceňovali i ostatní zúčastněné týmy, a tradičně rodičům hráček za nekončící podporu a důvěru ve své ratolesti.