Nejvíc nás těší předváděná hra na zápasech proti starším týmům v rámci Coachballové ligy a na stříbrném Supercupu. Tam jsme zažili, jaké to je, když soupeři pálí daleké odpaly a běhají drze po metách. Užili jsme si i pocity bezmoci, kdy naše útočné snahy končily v rukavicích soupeřů. To vše nás mělo posílit, pomoci pochopit, že jsou okamžiky, kdy hrajeme svou nejlepší hru a na vítězství to přesto nemusí stačit. Oceňuji, že jsme se rvali vždy až do konce. Nikdo to nevzdával. Už umíme hodit i tyhle nezdary za hlavu, většinou….

Na vrcholné turnaje naší kategorie jezdíme v roli favoritů, všichni znají naši sílu, všichni proti nám chtějí předvést to nejlepší co v nich je, proto je tak důležité, aby si hráči tenhle tlak nepřipouštěli, uměli si s ním poradit. Na Českém baseballovém poháru divize Čechy nám to šlo jak po másle až do finále. A tam to na nás padlo – bubny, tlak soupeřů a z něj pramenící naše chyby v obraně, vychytané odpaly, frustrace, deka nad celým týmem, zkrátka vše se to sešlo v ten nejmíň vhodný okamžik. Zaslouženě jsme prohráli, dostali za uši. Moc užitečná zkušenost.

O 14 dní později na Open poháru ČSA už jsme žádné drama nepřipustili, zvládli jsme i poslední krok a zaslouženě vyhráli i když hluk fanoušků se tomu předchozímu zcela vyrovnal.

Loni byl tenhle tým pro nás trenéry jedna velká neznámá. Postupně jsme stoupali, věci do sebe začali zapadat, fungovat. Výsledkem byl megaúspěch (vyhráli jsme vše co tahle kategorie nabízí, včetně First Cupu) se kterým nikdo nepočítal. Letos jsme samozřejmě chtěli navázat, pokračujeme v cestě. Letos má každý možnost vyzkoušet nespočet postů, hledáme ideální sestavu a zároveň objevujeme skrytý potenciál. Pomalu připravujeme hráče na přechod do další kategorie. Teď nás čeká v srpnu soustředění a snad úplně nejdřívější termín MČR co pamatuji. Ještě ani nezačne škola a my budeme vědět, kdo je letošním mistrem ČR. Ale ani v září nebudeme zahálet, čeká nás ještě dost turnajů a končíme až začátkem října. Tak nám držte palce!