Semifinálová série se pro nás nevyvíjela dobře, ale z 0:2 jste ji dokázali otočit na 3:2. Co podle tebe rozhodlo o tom, že se tým dokázal vrátit a celou sérii otočit?

Už před prvním víkendem, kdy jsme samozřejmě netušili že budeme prohrávat 0:2, jsme si řekli že rozhodně až druhý víkend. Znovu se ukázalo že vrátit se v plné síle do semifinále po herní pauze (tento rok 2 víkendy) je dost složité.

Po nevydařeném prvním hracím víkendu myslím že o obratu rozhodly 3 faktory.

1. Vůle. Už na úterním tréninku po prohraném víkendu byla nálada pozitivní a naděje žila.
2. Sebevědomí. Nadhazovacka soupeře Veronika Pecková předvedla první víkend velmi solidní výkon a sebevědomí našich plakátek bylo třeba k tomu abychom v zápase číslo 3 na hristi soupeře dali potřebné body.
3. Odolnost. V zápase č. 3 soupeř smazal naše 4 bodové vedení ve 3. směně v jedné podařené směně. To byla studená sprcha. V tu chvíli jsme to mohli vzdát, ale nevzdali.

Co podle tebe tenhle obrat vypovídá o současném týmu?

Semifinálová série nás bezesporu posunula na úplně jiný level týmové spolupráce. Uvědomili jsme si že když někdo udělá chybu je okolo dost kvalitních členů týmu kteří jsou odhodláni situaci zachránit. A to jsme také několikrát udělali.

Jak bys zhodnotil cestu týmu letošní sezonou až do finále? Je něco, v čem se tým podle tebe během roku nejvíc posunul?

Paradoxně bych řekl že jsme v základní části lehce klopýtli protože jsme cílili na první místo v tabulce abychom si mohli soupeře do semifinále vybrat a to se nám nepovedlo. Teď už jsem rád, že se nám to nepovedlo díky tomu čím jsme museli projít díky sérii se Žraloky Ledenice.

Každopádně se nám myslím zase podařilo zesílit univerzálnost našeho týmu kde prakticky na každý defenzivní post máme hráčky které mohou bez poklesu kvality výkonu alternovat a nahradit kohokoliv. Semifinále byla samostatná kapitola, ale v kontextu celé sezony bych zmínil i evropský pohár, který nás jednoznačně posunul do vyšší kvality hry což jsme potřebovali.

Je to zvláštní ale kromě zkušeností, které nabíráme každým dalším zápasem musím říct že to je mentalita a právě odolnost. Bavíme se o tom celou sezónu kdy hlavním iniciátorem je kouč Dale Lehnhoff. Ale není to jen o jeho pohledu a filozofii. Máme i holandskou posilu Marjolein Merkx která do mixu vnáší zase jiný pohled, ale se stejným cílem. Podobne pak pohárová zkušenost s Američankou Nicolette Picone. A také jak říká Kristyna El Ghannam chce to trochu té “italské” mentality.

Když jste na hřišti s lidmi kteří se nikdy nevzdají a je to na nich vidět, tak se to přenese na všechny okolo.

Teď vás čeká finále proti Joudrs. Co od finálové série očekáváš a co podle tebe bude rozhodující?

Zcela upřímně jedna věc je příprava, data, analýza a interpretace. Druhá věc jsou subjektivní očekávání. Co se týče empirického pohledu mam poměrně jasno co nás čeká. Co se týče subjektivních očekávání tak ta nemam žádné protože to je lepší přístup. Pokud to mám vzít z pohledu náročnosti série, tak si myslím, že to bude vyrovnaný boj o každý aut.

Co rozhodne? Tipnu si že tentokrát vyhraje tým který si správně odpoví na otázku “Proč?” a tu správnou odpověď přijme za svou. Každopádně my se jako tým na žádnou společnou dovolenou za vítězství nechystame.

S čím chcete jako tým do finále vstoupit? Co bys chtěl, aby bylo na hřišti od první směny vidět?

Přál bych so abychom do zápasu s Joudrs vstoupili s takovým klidem a sebevědomím s jakým jsme skončili proti Žralokům.

Chtěl bych na hřišti vidět úsměvy a radost.

A nakonec, co bys vzkázal fanouškům Eagles před finálovou sérií?

Od začátku mého působení v Eagles říkám že chceme hrát pěkný softball. Chceme hrát v televizi a chceme převádět výkony které patří do televize. Fanouškům Eagles už teď děkuji za dosavadní podporu a pokud přijdou na stadiony bude nás to hrát kupředu.

Každopádně naživo je to stejně lepší než v televizi protože to napětí máte na dosah ruky. Fly Eagles.