Semifinálová série se pro nás nevyvíjela dobře, ale z 0:2 jste ji dokázali otočit na 3:2. Co podle tebe rozhodlo o tom, že se tým dokázal vrátit a celou sérii otočit?

Už před prvním víkendem, kdy jsme samozřejmě netušili, že budeme prohrávat 0:2, jsme si řekli, že rozhodne až druhý víkend. Znovu se ukázalo, že vrátit se v plné síle do semifinále po herní pauze (tento rok 2 víkendy) je dost složité.

Po nevydařeném prvním hracím víkendu myslím, že o obratu rozhodly 3 faktory.

Vůle. Už na úterním tréninku po prohraném víkendu byla nálada pozitivní a naděje žila.

Sebevědomí. Nadhazovačka soupeře Veronika Pecková předvedla první víkend velmi solidní výkon a sebevědomí našich pálkařek bylo třeba k tomu, abychom v zápase číslo 3 na hřišti soupeře dali potřebné body.

Odolnost. V zápase č. 3 soupeř smazal naše 4bodové vedení ve 3. směně v jedné podařené směně. To byla studená sprcha. V tu chvíli jsme to mohli vzdát, ale nevzdali.

Co podle tebe tenhle obrat vypovídá o současném týmu?

Semifinálová série nás bezesporu posunula na úplně jiný level týmové spolupráce. Uvědomili jsme si, že když někdo udělá chybu, je okolo dost kvalitních členů týmu, kteří jsou odhodláni situaci zachránit. A to jsme také několikrát udělali.

Jak bys zhodnotil cestu týmu letošní sezonou až do finále? Je něco, v čem se tým podle tebe během roku nejvíc posunul?

Paradoxně bych řekl, že jsme v základní části lehce klopýtli, protože jsme cílili na první místo v tabulce, abychom si mohli soupeře do semifinále vybrat, a to se nám nepovedlo. Teď už jsem rád, že se nám to nepovedlo, díky tomu, čím jsme museli projít v sérii se Žraloky Ledenice.

Každopádně se nám, myslím, zase podařilo zesílit univerzálnost našeho týmu, kde prakticky na každý defenzivní post máme hráčky, které mohou bez poklesu kvality výkonu alternovat a nahradit kohokoliv. Semifinále byla samostatná kapitola, ale v kontextu celé sezony bych zmínil i evropský pohár, který nás jednoznačně posunul do vyšší kvality hry, což jsme potřebovali.

Je to zvláštní, ale kromě zkušeností, které nabíráme každým dalším zápasem, musím říct, že to je mentalita a právě odolnost. Bavíme se o tom celou sezonu, kdy hlavním iniciátorem je kouč Dale Lehnhoff. Ale není to jen o jeho pohledu a filozofii. Máme i holandskou posilu Marjolein Merkx, která do mixu vnáší zase jiný pohled, ale se stejným cílem. Podobně pak pohárová zkušenost s Američankou Nicolette Picone. A také, jak říká Kristýna El Ghannam, chce to trochu té „italské“ mentality.

Když jste na hřišti s lidmi, kteří se nikdy nevzdají a je to na nich vidět, tak se to přenese na všechny okolo.

Teď vás čeká finále proti Joudrs. Co od finálové série očekáváš a co podle tebe bude rozhodující?

Zcela upřímně, jedna věc je příprava, data, analýza a interpretace. Druhá věc jsou subjektivní očekávání. Co se týče empirického pohledu, mám poměrně jasno, co nás čeká. Co se týče subjektivních očekávání, tak ta nemám žádná, protože to je lepší přístup. Pokud to mám vzít z pohledu náročnosti série, tak si myslím, že to bude vyrovnaný boj o každý aut.

Co rozhodne? Tipnu si, že tentokrát vyhraje tým, který si správně odpoví na otázku „Proč?“ a tu správnou odpověď přijme za svou. Každopádně my se jako tým na žádnou společnou dovolenou za vítězství nechystáme.

S čím chcete jako tým do finále vstoupit? Co bys chtěl, aby bylo na hřišti od první směny vidět?

Přál bych si, abychom do zápasu s Joudrs vstoupili s takovým klidem a sebevědomím, s jakým jsme skončili proti Žralokům.

Chtěl bych na hřišti vidět úsměvy a radost.

A nakonec, co bys vzkázal fanouškům Eagles před finálovou sérií?

Od začátku mého působení v Eagles říkám, že chceme hrát pěkný softball. Chceme hrát v televizi a chceme předvádět výkony, které patří do televize. Fanouškům Eagles už teď děkuji za dosavadní podporu, a pokud přijdou na stadiony, bude nás to hnát kupředu.

Každopádně naživo je to stejně lepší než v televizi, protože to napětí máte na dosah ruky. Fly Eagles.