Ale všichni dohromady jsou prostě dokonalí. Orlíci jako první pražský tým opanovali pátý ročník prestižního First Cupu. Získali tak nejcennější možný titul na domácí scéně.

Ale od začátku…

V pátek ráno se tentokrát nevstávalo do školy, ale na cestu po milované D1 z Práglu do Jóbska (Jundrova), kde sportovní areál Hroch přivítal šestnáct nejlepších týmů republiky.

Po ubytování v noblesním hotelu Čichnová, jež vynikal monstrózní klubovnou včetně kuchyňky a matracemi nejvyšší kvality, se tým zakousl do prvního soupeře – Draků.

O uspokojivý náskok jsme sice takřka přišli, out chycený přes hlavu blonďaté komety v outfiledu Káji ovšem vše elegantně vyřešil. Kritická chvilka vyřešena – 8:6. S Hlubokou to pak bylo zcela v naší režii. Dobrý výkon korunovala takřka nevídaná triple play(!!), kterou zrežíroval s přehledem hrající Maty na spojce. 20:7

V sobotu po rozbřesku jsme se s optimismem vydali na Techniku. A tentokrát to nebyla naše nejpovedenější hodinka. Z prohry 5:9 si ale tým vzal jen to dobré. Blížily se slastné chvíle.

Tak třeba v osmifinále jsme Orlové povolili jen dva body. Sami jsme jich 12 nastříleli. Boj o medaile mohl definitivně začít! Celé Brno vědělo, že tentokrát si na Eagles musejí dát všichni majzla!

Ještě před nedělním vrcholem si každý po svém užil osobní volno. Někdo zašel na jihomoravský gáblík, jiný dal přednost dodržování pitného režimu, další dva si nad nedělním ránem nemohli nechat ujít procházku centrem včetně neplánované a poměrně svižné návštěvy muzea voskových figurín.

Ve čtvrtfinále na nás čekal ambiciózní tým domácích. Byli to právě Hroši, co vyhráli poslední dva ročníky a cílili na hattrick. Coby hosté jsme se rychle dostali do pětibodového náskoku. Coby hosté, jsme o něj hned v dohrávce ještě rychleji přišli.

A zase povedený útok. Pak tvrdý kontakt do vzduchu chycený skákajícím Lukášem Tittelbachem ve středním poli. Adam si na devítce zodpovědně plnil úkoly jako nikdo jiný. Záběh jedničky a následný out po jeho příhozu na metě druhé jen podtrhl jeho vášnivé nasazení.

Karta se obrátila. Trpělivě jsme náskok nejen kontrolovali, ale taky navyšovali! Že domácí řezali tvrdé míče po zemi? Nevadí. Drabajz junior si poradí! Na dvojce sbíral balony spolehlivě jako vysavač zvaný lux. 15:7

Semifinále: Blansko. Naši pálkaři rychle shodili naděje soupeře na postup do Macochy. Olympia působila lehce unaveným dojmem, čehož jsme bezezbytku využili. 16:1

Boj o titul byl v kapse. Místo oběda hráči ve stínu parníku zbagrovali meloun, banány, rychlé cukry. Všechno, jen ne objednaný šnicl. Za prvé, aby je na hřišti zbytečně netlačil bauchec. Za druhé, aby měli módr po vítězství i v nejtěžším špílu.

Finále bylo oslavou baseballu. Střílelo se ostošest. Výkony všech našich šikulů gradovaly. Meli měla páru. Kája měla dost času při zpracování míčů, ale všechno z trojky uhasila raketovou rukou (zřejmě po mamince - pozn. autora). Neskutečně se zlepšily obě jedničky. Poklona před výkony zdravotně indisponovaného Jonáše a Mikyho, jenž v posledním mači nastoupil na sedmičce. Ani tam se věru neztratil!

Kubík na catcherovi v důležitém momentu finále čapnul luft nad hlavu od třebíčského pořízka, co se svojí mordou o den dřív vyhrál dovednostní soutěž pálkařů.

Kili už od semifinále rozžhavil doběla svůj ofenzivní potenciál a bušil, bušil i bušil. Na nadhozu vévodil zarputilý běžec, ranař Luky. Hlubokou poklonu zaslouží i jeho stvořitel Tom, který coby pitcher prohrál šest ze sedmi duelů jen proto, aby Eagles konečně zlomili firstcupové prokletí.

Výhra 15:5 nad Třebíčí byla vrcholem snažení. Třešničkou v parádním bugru, o nějž se postaraly desítky fanoušků. Slyšet nebylo vlastního slova. Největší randál dělali naši rodiče. Děkujeme!

„Jasně. Všichni v Brně moc rádi koukáme na to, jak si Pražáci užívají výhru…,“ rýpal v dobrém rozmaru reprezentační manažer, spoluzakladatel akce a občasný moderátor Pavel Chadim, když se před ním Eagles poprvé mazlili s monstrózním pohárem s velkou jedničkou.

Medaile hráčům při pompézním slavnostním zakončení předali reprezentanti včetně legendy mezi infiledery a druhou metou národního týmu Jakuba Hajtmara. A druhá meta Denis si k němu i s rozbitým kolenem přišel symbolicky pro trofej navíc. Organizátoři jej zvolili nejužitečnějším plejerem akce – MVP!

To už se dojetím leskla kukadla i jindy drsným trenérkám Ále a Lence, bez nichž by bubliny z rychlých špuntů do azurového nebe nad jundrovským placem nikdy nevyletěly.

Veškerý komfort zajišťovala technická ředitelka, ošetřovatelka a psycholožka v jednom – Ivča. . Pro děti by se rozkrájel koordinátor outfieldu Honza. Klid a rozvahu přinesla do srdce týmuzapisovatelka Lucie. A pro tým se nechal rozpálit i trefit již zmíněný neúnavný Tom. . Dokonalý realizák!

Bylo to skvělý. Díky, Brno!

Melánie Plisová, Karolína Benešová, Jonáš Nakládal, Jakob Hovora, Adam Méheš, Matyáš Veselý, Lukáš Novotný, Lukáš Tittelbach, Denis Drábek, Kilián Jonáš, Mikuláš Rampa a nehrající nemocný Dominik Štěpánek.

Raul