Hory nelze překonat jinak než klikatými cestami. Dnes desetiletý baseballista pražských Eagles Oliver Pražák, bráška nadhazovače A týmu Alberta, překonal pohoří, proti němuž jsou i Himaláje hornaté asi jako Poděbradská rovina.

Úterý 22. února 2022! Oblačno, 5 stupňů Celsia. A obyčejnému klukovi z Prahy se otočil svět naruby. „Byl to den, kdy mu diagnostikovali leukémii,“vzpomíná jeho maminka Magdaléna.

Šok, co přicházel postupně. „Tři měsíce teplot. Začali jsme kvůli tomu chodit do ambulance v nemocnici Motole,“popisuje mamka.

Když Olíkovi oznámili diagnózu, lékaře odpovědí překvapil: „Aspoň víme, co to je,“ vyhrkl ze sebe tehdy osmiletý klučík. Začal boj. Boj o život. „Okamžitě jsme zůstali v nemocnici, kde nás seznámili s tím, jak budou probíhat následující měsíce,“ vybavuje si Pražáková.

„Šlo o nejběžnější typ nemoci – akutní lymfoblastickou leukémii. Úspěšnost léčby se tady pohybuje kolem devadesáti procent. Prognóza byla vlastně dobrá. K tomu jsme se s rodinou upínali,“ líčila.

S manželem Mirkem byli u syna na pokoji ve dne v noci. „Nejdéle v kuse ležel ve špitálu asi dva týdny. Když to totiž jen trošku jde, pouštějí děti domů. Ambulantně ovšem musíte nemocnici navštěvovat denně.“

Lumbální punkce, odběry kostní dřeně z kyčle, chemoterapie, kortikoidy.Bolest, utrpení… Tělo hrdiny Olivera dostávalo zabrat: „Všechno mě začalo bolet. Byl jsem unavený,“ přiznal.

Od bolesti fyzické pomáhaly léky. Od psychické rodina a personál vyhlášené kliniky. „Všichni tam byli fantastičtí. Lékaři, sestřičky… Naprosto skvělýpersonál. Podporoval nejen děti, ale i rodiče,“ děkovala Magdaléna.

Transplantace nebyla třeba. Oliver ale podstupoval nekompromisní chemoterapie. Každá byla jinak intenzivní. Kvůli nim neměl chuť k jídlu, vypadaly mu vlasy.

Po kortikoidech ho zase honila mlsná, otekl. Taky se měnila jeho nátura. „Byl ostřejší. Na nás, na kamarády. Je to běžné. Prostě to nesmíte brát vážně, poněvadž to způsobují léky.“

V Motole si plnil školní docházku.„Tamní paní učitelka za Olíkem docházela. Hodně zohledňovala jehoaktuální stav. Někdy se stalo, že mu bylo tak špatně, že hned odešla,“ pokrčila rameny Pražáková.

Jindy mu kantorka jen četla u postele. A občas si louskal i sám. Dopisy, co mu poslali spolužáci či spoluhráči ze žákovského týmu. Pro jeho křehkou duši byla každá slova podpory kamarádů balzámem. Důvod alespoň na chvilku se usmát.

Jinak podstupoval tvrdou terapii. „Dělali jsme všechno, co nám řekli doktoři.Měli naší stoprocentní důvěru. Jinak to ani nejde,“ uvědomuje si Magda.

Na den přesně rok od stanovení diagnózy malému hrdinovi vyndali žilníkatetr. Intenzivní léčba skončila. Oliver udělal mamutí krok k zotavení.

„Teď je v tzv. udržovací léčbě. Ta by měla skončit v únoru 2024. Každý ji snáší jinak. Děti během ní berou cytostatika. V tabletách. Taky často chodí na odběry, aby se ohlídaly různé hodnoty,“ prozradila.

Od nového školního roku se Olík vrátil do své třídy na ZŠ Mikulova. Mezi kamarády. Pomalu se rýsuje i jeho velký návrat i na hřiště. „Na tréninku jsme aktivně ještě nebyli, ale pokračovat chce. Jen tomu ještě dáváme čas,“ubezpečila statečná maminka.

„Eagles? To je rodina. Dveře tam má Oliver otevřené vždycky. A že dva roky nehrál? Trenéři říkali: Klid, stejně je nejlepší začít s baseballem kolem deseti let,“ kvituje.

Jeho velký den přijde v neděli. Stane se malou hvězdou s velkým srdcem na startujícím evropském šampionátubaseballistů. V načančaném Eagles Parku slavnostním nadhozem zahájí zápas Německo – Belgie.

„S nápadem přišel Bert a reprezentační kapitán Petr Zýma. Přišlo mi fajn propojit to s baseballem,“ vysvětluje Pražáková. Chce, aby se o těžké nemoci vědělo. Aby se vědělo, jak se s ní poprat. Aby zdraví lidé nebyli lhostejní a darovali kostní dřeň tak nezbytnou pro případné transplantace.

Podobně smýšlí i nezisková organizace Haima, jež pomáhá pacientům z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol v návratu do běžného života.Orlík Olík je jedním z nich. „Už s nimi byl v létě na čtrnáctidenním táboře. V březnu může jet na hory. Jsou tam s nimi sestřičky, dětem se přizpůsobuje program,“ děkuje Pražáková.

Pomoct můžete i vy. Třeba jen aplausem malému hrdinovi. V neděli k tomu bude ideální příležitost. Vítej zpátky, Olivere!

Text: Jiří Beneš 
Foto: Jan Beneš