Adéla Linková měla důvod k oslavě. Právě si pověsila na krk zlatou medaili za další triumf v extralize. Už sedmou. V řadě. Jako první hráčka české historie. Před zraky rodičů a bratra, kteří ze Dvora Králové jezdí na každý její zápas. Bylo po čtvrtém finále, v němž odházela pět směn a v němž dopsala úžasný příběh. Triumf si totiž připsala proti Joudrs - týmu, s nímž slavila své předchozí úspěchy a který z ní udělal velkou hráčku a poslal i do reprezentace. Proti týmu, kde dodnes má kamarádky. “Jestli jsem legenda?” To určitě ne, smála se šestadvacetiletá nadhazovačka při rozhovoru pro klubový web.
Dvanáct let dlouhé čekání Eagles na další mistrovský titul z Extraligy žen je u konce. Hráčkám Eagles se podařilo ve čtvrtém utkání porazit rivalky a obhájkyně titulu z Joudrs Praha 1:0 a rozhodnout tak celou sérii 3:1 na zápasy.
Díky poskytnuté finanční podpoře se nám podařilo výrazně zlepšit podmínky pro sportovní přípravu dětí a mládeže v Eagles Praha a zároveň rozšířit možnosti jejich účasti v soutěžích a na turnajích.
Ženský A-tým Eagles čeká finálová série proti Joudrs. Po dramatickém semifinále, ve kterém Eagles dokázaly otočit sérii z 0:2 na 3:2, jsme před startem bojů o titul vyzpovídali hlavního trenéra Vojtěcha Albrechta.
po 15. 6. 2026
Jiří Pleva: „Hodnoty ze softballu platí i v běžném životě“
Od aktivního baseballisty přes tatínka dvou softballistek až po asistenta u týmu žen A. Jiří Pleva je s Eagles spojený už řadu let a softball pro něj dávno není jen sportem, ale životním stylem. V rozhovoru prozrazuje, co ho na trénování nejvíc naplňuje, jaké hodnoty se snaží hráčkám předávat i mimo hřiště a na co se nejvíc těší v letošní sezoně.
Jméno a role v Eagles: Jiří Pleva, asistent u týmu žen A.
Jak dlouho jsi u Eagles? Oficiálně jsem se stal trenérem v roce 2016, ale už předtím jsem pomáhal u týmu žákyň, kde hrála moje dcera Štěpánka.
Jak ses dostal k softballu? K softballu jsem se dostal přes baseball. Ten jsem začal hrát už v roce 1986 za dnes již neexistující klub Kovo Praha. Mám dvě dcery, a tak bylo přirozené, že jsem je vedl k pálkovacím sportům. Když nastal správný čas, přivedl jsem je do Eagles, kde působí dodnes.
Co tě na trénování nejvíc baví? Baví mě práce s jednotlivými hráčkami a jejich individuální rozvoj – ať už po herní, nebo mentální stránce. Největší satisfakcí je pro mě vidět, jak dokážou svůj progres zúročit v důležitých a vypjatých momentech zápasů.
Jaký typ trenéra podle sebe jsi? Navenek působím spíš jako klidný, věcný a rozvážný člověk. Uvnitř to ale bývá často mnohem bouřlivější. Důležité je, aby moje emoce působily pozitivně na tým.
Nejtěžší moment v roli trenéra? Ten mám snad ještě před sebou a doufám, že ho ustojím.
Co se snažíš hráčkám předat kromě softballu? Softball a baseball jsou pro mě způsob života. Hodnoty, které jsou důležité v kolektivním sportu, jsou důležité i v běžném životě. Úcta k soupeřům a rozhodčím, zodpovědnost vůči týmu nebo osobní disciplína – to jsou věci, které bych chtěl, aby si hráčky odnesly i mimo hřiště.
Co děláš mimo softball? Profesně mám na starosti českou pobočku mezinárodní technologické společnosti. Zároveň jsem stále aktivním baseballistou v Old Boys Praha a nejraději trávím volný čas s rodinou a přáteli.
Jak vypadá tvůj běžný den? Většinu dne zabírají pracovní povinnosti – jednání s klienty, projekty a vedení společnosti. Odpoledne pak většinou patří tréninku nebo zápasu, ať už mému vlastnímu, nebo s holkami. Když mám volný večer, rád si odpočinu doma na zahradě.
Co tě dokáže nejvíc vypnout a odreagovat? Nejvíc si odpočinu při přípravě dobrého jídla pro naši poměrně početnou rodinu.
Káva nebo energy drink? Jednoznačně káva. Silné espresso je jasná volba.
Co bys vzkázal hráčkám nebo rodičům? Softball je krásná a všestranná hra. Berte ji takovou, jaká je, a užívejte si každý moment, který přináší.
Na co se těšíš v sezoně? Těším se na každý zápas, ale nejvíc na vrcholy sezony. Letos nás po dlouhé době čeká evropský pohár a samozřejmě také podzimní play-off.
Kdo z týmu nejvíc mluví? Takových je víc, takže raději nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl.
Kdo chodí nejvíc pozdě? Tady mám jasno, ale jméno neprozradím. Jen napovím, že se jí povedlo zaspat na večerní trénink, na který se hodinu předtím sama přihlásila, a dokonce i na dlouho plánovaný reprezentační výjezd.
Nejoblíbenější snack na zápasech? Během zápasů moc nejím. Občas ale holkám uzmu nějaký bonbon, který v dugoutu rozhodně nesmí chybět.